Syn.: Phalangium ramosum Poir., Ornithogalum ramosum Lam., Pessularia ramosa Salisb.
Česká jména: bělozařka větvitá (Presl 1819), kohátka větevnatá (Presl 1846), plotnice větvitá, bělozárka, kohátka (Sloboda 1852), běložarka větvitá (Opiz 1852), bělozářka větvitá (Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1950, Dostál 1989), bělozářka větevnatá (Kubát 2002)
Slovenská jména: kohátka větvitá, plotnice, bělozárka (Reuss 1853), beložiarka vetvistá (Novacký 1936), jagavka vetvistá (Dostál 1950), jagavka konáristá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asparagaceae – chřestovité
Rozšíření: Střední a jižní Evropa, na východě zasahuje přes Ukrajinu a evropské Rusko až na Kavkaz. U nás se vyskytuje roztroušeně, v západní části Čech roste příbuzná bělozářka liliovitá (Anthericum liliago).
Ekologie: Roste ve světlých lesích i na slunných stráních, v lemech lesů i na suchých loukách v teplejších oblastech, častější je na vápenci. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina s krátkým oddenkem, 30–80 cm vysoká, s čárkovitými listy a drobnými bílými květy v řídké latě, u méně vitálních rostlin i v jednostranném hroznu. Květy dosahují 20–27 mm v průměru, okvětní lístky jsou nestejně široké, čnělka je delší než okvětí. Plodem je vejcovitá tobolka.
Ohrožení a ochrana: Bělozářka větevnatá patří k vzácnějším druhům naší květeny, které vyžadují pozornost (C4a). Zákon ji chrání v Německu.
Poznámka: V kultuře se běžně neobjevuje, i když je poměrně nenáročná a po několika letech se může rozrůst do skutečně velmi dekorativního trsu.
Fotografováno od 15. 6. do 1. 8. 2003 (Česko, Morava, Brno-Kohoutovice a Malhostovická pecka).